Historie

Dějiny naší průmyslové školy sahají až do 70. let 19. století. Tehdejší postupný úpadek řemeslné malovýroby a zároveň potřeby rozvíjejícího se průmyslu si vynutily různá opatření. K nim patřilo zakládání průmyslových škol ve venkovských městech. Na východě Čech byly příhodné podmínky v Třebechovicích pod Orebem, kde mělo bohatou tradici hrnčířství a kamnářství. To také naznačovalo odborné zaměření budoucí školy. Byla založena roku 1874 pod názvem Odborná škola pro kreslení a modelování, průmysl a průmyslové umění.

Mladá škola dokázala už v roce 1878 na světové výstavě v Paříži, kterou obeslala několika pracemi z kovu, získat zlatou výstavní medaili. Přes tento úspěch se nezměnil lhostejný přístup třebechovických činitelů k potřebám školy. Hmotné poměry se nezlepšily a učební prostory byly nevyhovující. Této situace využilo zastupitelstvo v Hradci Králové a dosáhlo přestěhování školy do Hradce Králové. K realizaci tohoto záměru došlo 27.9.1880.Škola byla umístěna v budově reálky a zreorganizována na Odbornou školu pro umělecké zámečnictví.

V následujících letech se rozšířil nejen počet žáků, ale i vyučujících. Pokroku bylo dosaženo také vypracováním uceleného a pevného učebního plánu a osnov. Většinou je vytvářela škola sama, neboť byla jedinou tohoto druhu v Čechách. Rozšiřování a význam školy si vynutily potřebu nových prostor. V roce 1892 bylo zásluhou Jana Pospíšila, tehdejšího náměstka starosty, a Františka Ulricha, tehdejšího zastupitele, pozdějšího starosty a velkého zastánce školy, přijato na zasedání zastupitelstva rozhodnutí o výstavbě nové odborné školy. Její náklad činil 60 000 zlatých a pozemek byl získán zbouráním prvního kusu hradeb. Průběh prací byl rychlý a už ve školním roce 1893-94 byl zahájen provoz v nové budově. Koncem 19. století se škola prezentovala jako dobře organizovaná, s pevným a propracovaným učebním plánem a kvalitním učitelským sborem.

1. světová válka však přinesla zastavení rozvoje školy. Ve školním roce 1914-15 se vůbec neučilo a v dalších letech byla škola přeměněna na vojenský lazaret. Později fungovala v různých cizích školách nebo soukromých domech. Přesto se ji podařilo zachránit a v nové samostatné republice začala působit jako Státní odborná škola pro umělecko-průmyslové zpracování kovů. V nových podmínkách navázala škola na úspěchy, kterých dosahovala v počátcích své existence. O nich hovoří zlaté, stříbrné a bronzové medaile, čestná uznání a další ocenění na různých výstavách doma i v zahraničí.

K dalšímu rozvoji a zkvalitnění stavebního školství přispěla velmi čilá a cílevědomá výstavba Hradce Králové, vedená vynikajícími architekty, zejména Josefem Gočárem. To vytvořilo příznivé podmínky pro zřízení vyšší školy stavitelské. Po Praze a Plzni vznikla tedy i v Hradci Králové. Radikální změna v organizaci školy nastala roku 1926, kdy byla nově otevřená.

Vyšší škola stavitelská. Její absolventi se mohli také stát řádnými posluchači architektury na vysoké škole technické. Od roku 1927 nesla škola nový název Státní průmyslová škola v Hradci Králové. Připojením nových oborů vznikl citelný nedostatek prostoru v dosavadní školní budově. Danou situaci bylo třeba řešit. Hradeckou městskou radou bylo dne 9. 12. 1927 rozhodnuto vystavět na náklady obce královéhradecké novou budovu na Pospíšilově třídě. Ze 30 návrhů vybrala porota projekt hradeckého architekta Dr.Ing.arch.Jana Rejchla.

Úspěšný vývoj školy byl násilně přerušen nacistickou okupací. Na rozkaz německého vojenského velitele musela být budova vyklizena pro německou armádu. Ani za této situace se učitelé a žáci nevzdali. Přesto, že škola měla být zrušena, podařilo se ji zachránit a nastartovat její další vývoj po válce. Charakter školy se jasně vyhranil. Kolem oboru Pozemní stavitelství se sdružovaly obory přidružené stavební výroby a škola připravovala absolventy pro výkon technických funkcí v široké stavební výrobě.

V 50. letech byly přepracovány učební plány a osnovy a proběhla další reorganizace. Byly zrušeny mistrovské kurzy a vznikly nové studijní obory. Vzhledem k dlouhodobé tradici byla škola vybrána jako vzorová pro výchovu pracovníků v přidružené stavební výrobě a dosáhla celostátního významu. Od této doby nesla jméno Antonína Zápotockého.

Aby se škola mohla dál rozvíjet a výuka zkvalitňovat, vznikl požadavek zřizování odborných učeben. Proto byla v 60. letech zahájena výstavba laboratoří a pokračovala i modernizace školy. Byly dokončeny projekty odborných učeben, dále se ve větší míře používala didaktická technika, zlepšilo se vybavení knihoven a doplnily se sbírky a zařízení laboratoří. Za nepřerušeného provozu se vyměňovala okna, opravovala elektroinstalace a prováděla se fasáda školy. 23.11.1988 byla zahájena výstavba moderní tělocvičny nákladem 10 miliónů korun. Koncem 80. let byla vybudována aula a vznikla první učebna výpočetní techniky. Dnes se škola už může pochlubit čtyřmi takovými učebnami, které jsou vybaveny moderními počítači a programy. Využívání výpočetní techniky a internetu přispívá ke zkvalitnění výuky. Nedílnou součástí vyučovacího procesu jsou odborné exkurze, výstavy, besedy i kulturní akce. Studenti mají možnost zapojit se do práce různých kroužků vedených našimi učiteli. K životu současné školy patří rovněž účast ve středoškolské odborné činnosti, v níž se svými pracemi získávají naši žáci četná ocenění. Stejně úspěšní jsou i v dalších soutěžích zaměřených např. na projektování staveb v programu ArchiCAD, rozpočtování v programu Callida atd., z nichž máme i celostátní vítěze. Jsme rovněž účastníky středoškolských her v košíkové, odbíjené, kopané, hokejbale a jiných sportech, kde také obsazujeme přední místa. Úspěchy dosahují studenti rovněž na olympiádách v jazycích.

Rozvoj školy se nezastavil ani v současné době. V průběhu 90. prošla další reorganizací. V posledních letech byla vytvořena poměrně stabilní podoba studijních oborů. Jde o Stavebnictví se zaměřením pozemní stavitelství, Technická zařízení budov a Geodézie. Jejich studium je čtyřleté a zakončené maturitou. Obory navzájem korespondují a tím se podařilo postihnout celou šíři odborných potřeb odvětví stavebnictví.

Dnes se škola soustředí především na modernizaci přístrojového vybavení odborných učeben a laboratoří, obměnu učebnic, zlepšování a zkulturňování pracovního prostředí.

U škol našeho typu je důležité spojení teoretické přípravy ve škole s požadavky praxe. Proto udržujeme stálé kontakty nejen s vysokými a středními školami, ale také s řadou stavebních firem, projektových organizací, vědeckou knihovnou atd. Samozřejmostí je i trvalý profesní růst učitelů, odborné a metodické vzdělávání a sebevzdělávání, účast na přednáškách, školeních a seminářích.

Lze konstatovat, že na počátku 21. století patří SPŠ stavební v Hradci Králové k moderním a úspěšným školám podobného typu. Její absolventi velmi často pokračují ve studiu na vysokých školách nebo nachází uplatnění v různých oblastech stavebnictví. Přesto škola i nadále usiluje o dosažení co nejvyšší odborné úrovně absolventů, o podporu nadstandardních činností ve výchově a vzdělávání a teoretickou i praktickou výuku zaměřit tak, aby byla v souladu především s potřebami rozvoje stavebnictví v našem regionu.